Mnohokrát jsem asistoval při záchraně lidského života. Občas je to adrenalinová práce, ale dává smysl. K městské policii jsem nastoupil proto, že jsem hledal akčnější práci než jen sezení za počítačem. Nabídka přidat se mezi strážníky přišla v tu pravou chvíli. Protože od malička sportuji, fyzické testy jsem zvládl levou zadní. Psychotesty, pohovor, rekvalifikační kurz i závěrečné zkoušky mi také nedělaly žádné problémy. Následně jsem se stal strážníkem na Vinicích. Po pár letech, kdy mi byl obrovským parťákem můj služebně starší kolega, jsem povýšil a stal se velitelem směny, kterým jsem dodnes.

Za těch 10 let ve službě jsem se setkal s nespočtem životních příběhů, někdy i těžko uvěřitelných. Mnohokrát jsem pomohl při záchraně života. Občas je to i adrenalinová práce - třeba když jsem přelézal ve čtvrtém patře přes balkon sousedů do bytu seniorky, abych mohl zajistit přístup záchranářům. Jsou to ty věci, které mě na mé práci baví a naplňují mě energií a dobrým pocitem z práce. Viděl jsem už i pár ošklivých nehod a několik mrtvých lidí, ale to už k té práci patří.

Jsem rád, že jsem se tehdy rozhodl pro práci strážníka. Je to práce, která dává smysl.